Je mi padesát čtyři let. Ze svého posledního zaměstnání jsem odešla z ryze osobních důvodů. Dlouze jsem o tom uvažovala, ale pro mé zdraví to bylo naprosto nezbytné. V té době jsem měla jiné nabídky, ale ty bohužel všechny padly.
Následoval Úřad práce a obcházení potencionálních zaměstnavatelů. A že jich bylo. Všude kde jsem byla se opakovala téměř stejná písnička. "Bohužel, pro náš kolektiv hledáme někoho mladšího." Nebo bylo místo zrovna teď obsazeno. Se sebevědomím a psychikou člověka to opravdu nadělá nepěkné věci. Při tom já jsem přesvědčena, že i v mladém kolektivu bych díky svým bohatým životním zkušenostem našla uplatnění a byla schopna pracovat stejně jako ostatní.
Po té jsem se dozvěděla o projektu Ženy 50+ a začala jsem docházet na jednotlivá setkání. Tato setkání pro mě byla velmi přínosná. Najednou už jsem v této situaci nebyla sama. Stejně jako ostatní ženy zapojené v tomto projektu jsem věděla, že je důležité myslet pozitivně a nepodléhat trudomyslnosti. Všechny přece máme ještě co nabídnout.
Pro mě se karta obrátila lepší stranou nahoru téměř po dvou letech. Práci jsem sehnala, mám a jsem spokojená. Také doufám, že to tak zůstane. Je mi totiž jasné že s přibývajícími léty budu pro trh práce stále méně atraktivní. Podle mě by to tak být nemělo, ale realita je bohužel jiná.